ROZHOVOR S KAPITÁNEM
Už druhý měsíc se fotbalové soutěže, řízené KFS a OFS, nehrají. Jistě nejsem sám, komu atmosféra bojů na zeleném trávníku schází.
Aby se alespoň trošku zacelila tato mezera, požádal jsem současné i bývalé hráče A-týmu o rozhovory pro webové stránky klubu.
Povídat si v nich budeme o jejich fotbalových začátcích, o tom, kterými kluby prošli, s kým se v nich potkali a pod.
Jako první odpovídá současný kapitán Mirek Kobzinek
Že budu hrát fotbal bylo jasné ještě dřív, než jsem se narodil, protože můj taťka fotbal aktivně hrával a tudíž k němu od malička vedl i mne. Podle rodičů jsem kopal do balonu od svých prvních krůčků. Když jsem byl ještě malé dítě, hodně jsem chodil s taťkou na tréninky a zápasy.
JS: V tu dobu taťka ještě aktivně hrál? A jestli ano, kde?
Taťka hrával v ČSK Uhersky Brod (tenkrát ještě Spartak UB), ale na toto období si nepamatuju. Poté hrával za Starý Hrozenkov a Drslavice, kde i ukončil kariéru. Tam jsem s ním už chodil na tréninky i zápasy.
První klub kde jsem byl registrován byl TJ Tatran Havřice, za něj jsem ovšem žádné utkání neodehrál, protože jsem absolvoval jen par tréninků a více už jsem tam nedošel.
JS: To se malému Mirkovi ještě fotbal hrát nechtělo, nebo se Ti v Havřicích nelíbilo?
Do Havřic jsem se přihlásil, protože tam hrávali moji tři bratranci, ale v té době mě to moc nešlo a tak jsem se nějaký čas věnoval basketbalu. Pořádně a aktivně jsem fotbal začal hrát až v ČSK Uherský Brod v žácích, kdy jsem zároveň nastoupil do páté třídy na sportovní školu Pod vinohrady v Uherském Brodě.
Jelikož jsme byli sportovní třída se zaměřením na fotbal, tak jsme s klukama s míčem trávili spoustu času. Mimoto jsme ale dělali i další různé sporty. Na toto období moc často a rád vzpomínám.
Hodně jsme hrávali florbal a jezdili jsme po různých turnajích. Docela se nám v tom dařilo a hodně nás to bavilo. Za ČSK jsme hrávali žákovskou ligu. Hráli jsme proti týmum jako Drnovice, Zlín, Uherské Hradiště, Olomouc atd.
Také jsme se s ČSK několikrát zúčastnili fotbalového turnaje ve Francii, v Thuru. Odtud mám taky spoustu pěkných zážitků.
Mými prvními trenéry byli pan Karlík a Chovanec, po té Bortel, Chmelický, Kopeček ml., Masařík, Podéšť, Ficenc. To byli moji trenéři v mládežnických kategoriích. Na ně všechny dohlíželi šéftrenéři, pánové Kreisl a Kopeček starší.
JS: Kreisl a Kopeček, ikony brodské mládežnické kopané. Máš na ně nějakou osobní vzpomínku?
Oba dva jsem zažil při trénovaní, kdy každý trénink sledovali a o každém hráči v klubu měli perfektní přehled. Oba dva toho pro mládež v ČSK udělali opravdu hodně.
JS: „Gazda Cup“ už jsi taky zažil?
Jako hráč jsem Gazda Cup nezažil, ale v poslední době jako trenér už několikrát a je to skvělý způsob, jak uctít památku pana Kreisla, který fotbal tolik miloval.
JS: No a co dál bylo?
V sezoně 2003/04 jsem nakoukl pod vedením pana Poláška do mužské kategorie a okusil si dospělý fotbal. V téhle sezoně se nám podařilo vyhrát Krajský přebor a postoupit do Divize. V roce 2004 jsem nastoupil na Vojenskou zakladní službu, to byl konec mého působení v ČSK a začátek v TJ Sokol Újezdec-Těšov.
JS: A já si celou dobu myslel, že jsi u nás v Újezdci už od dorostu
To ne. Dorostenecká léta jsme strávil v ČSK a i začátek mužské kategorie. V lednu 2004 jsem nastoupil ZVS a v té době za mnou přišel pan Jančář jestli bych nechtěl po dobu ní hrávat za Újezdec. Byl jsem velice rád za tu možnost. No a nakonec se to protáhlo až do dnešního dne.
V mužích mne trénovali pánové Polášek, Odstrčil (v ČSK i Újezdci), Gajdůšek (ČSK), Ficenc (Újezdec), Konečný (Újezdec), Janča (Újezdec), Ondrůšek (Újezdec), Červinka (Újezdec), Šebesta (Ujezdec). Na každého rád vzpomínám, od každého jsem si něco vzal.
Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl a jestli jo, tak se hrozně omlouvám.
Za svoji kariéru jsem potkal spoustu spoluhráčů a hlavně od těch starších jsem si vždy bral k srdci jejich rady a postřehy.
JS: Přišel jsi k nám do klubu v době, kdy fotbalisté zažívali na domácích zápasech velké návštěvy. Jaké to bylo, jako „mladý“ vybojovat si místo mezi tehdy už ostřílenými borci?
Když jsem přicházel, tak se hrála 1.B třída a je pravda, že na fotbal chodila spousta diváku. V mančaftu byly Zbyňa Jančář, Mira Mikliš, Zdena Franc, Rosťa Gregor. Jestli se nemýlím tak v sezoně 2005/06 jsme pod vedením trenéra Odstrčila vyhráli celou soutěž a postoupili do 1.A třídy, kde hrajeme dodnes. Mezi kluky jsem zapadl dobře, protože to byly super hráči a lidi.Nikdy jsem nedělal problémy a i proto mě asi přijali mezi sebe a já byl za to moc rád. V té době byla opravdu v mančaftu dobrá parta vedená kapitánem Zbyňkem Jančářem a dvěma kanonýry Zdenou Francem a Rosťou Gregorem.
JS: V letech 2013 a 2015 jsi jako kapitán zvedal nad hlavu pohár za vítězství v 1.A. třídě. Euforie tenkrát byla velká. Nemrzí tě zpětně, že ani v jednom případě se nevyužila možnost postupu do vyšší soutěže?
Tady Tě musím trochu opravit, protože v té době byl kapitán Karel Slinták, ale to nic nemění na tom, že to bylo další super období. Pod vedením pana trenéra Poláška se opravdu podařilo poskládat hodně dobrý mančaft, který táhl za jeden provaz a kde hráli hlavní roli Karel Slinták jako režisér hry a dva hroťáci Jirka Velecký a Loprais, kteří dávali mraky gólů. Pan Polášek nás dokázal skvěle připravit a fotbal pod jeho vedením nám seděl a hodně nás bavil. Proč se tenkrát nepostoupilo a nešli jsme zkusit vyšší soutěž? Tak já přesně nevím proč jsme postup odmítly, ale asi k tomu nějaké důvody byly, ale nikdy jsem po tom nepátral. Postupem času mě to mrzí, že jsme to nezkusili, ale nedá se nic dělat.
JS: Svého času jsi byl docela sběratelem žlutých ( a občas i té červené) karet. Vyplývalo to z Tvé nátury, anebo prostě jsi se do zápasu vždy tak „zažral“, že pak nebylo problém kartu dostat? Máš představu, kolik jsi jich celkem nasbíral?
Kolik karet za kariéru jsem dostal nemám spočítáno, ale když vlezu na hřiště, tak chci vždy vyhrát a možná proto jsem byl moc impulzivní vůči rozhodčím a za to jsem dostával karty. Ale postupem času jsem se trochu uklidnil a už jich snad tolik nedostávám.
JS: No ale nejenom karty zdobí Tvou fotbalovou kariéru. Tou hlavní ozdobou jsou poctivý výkon a krásné góly. Přiznám se, že když vidím, jak se chystáš k trestnému kopu, už si představuji, ve kterém místě branky míč skončí. Počítáš si všechny ty trefy?
I když jsem obránce tak góly dávám hrozně rád. Doufám, že ještě nějaké přidám až to okolnosti dovolí. Kolik jsem jich dal celkem ovšem nevím. Nepočítal jsem je. Ale jestli se nepletu, tak co jsem v Újezdci, tak jsem dal v každé sezoně vždy alespoń jeden :-)
JS: Jsi v Újezdci šestnáct let. Je podle Tebe něco, co se za tu dobu v klubu výrazně změnilo? Po jakékoliv stránce?
Tak klub pořád funguje jako rodinný a to se mně líbí. Jediné co se hodně změnilo je můj věk a spousta spoluhráčú, které jsem za to období potkal :-)
JS: Vlastníš trenérskou licenci. Bude tudy vést cesta po ukončení aktivní kariéry?
Ano, po ukončení hráčské kariéry bych chtěl zůstat u trénovaní, se kterým jsem už tak trošku pomalu začal.
A co se týká následovniků, tak mám dvě krásné holky a tam to na fotbal moc nevypadá
Možná synovec Adam, který to zkouší v Újezdci za žáky.
Miro, moc díky za Tvůj čas věnovaný našemu společnému několikatýdennímu psaní.
Přeji Ti pevné zdraví, hezký rodinný život a samozřejmě mám i přání, aby jsi v tom našem újezdském dresu odehrál ještě spoustu zápasů.
Josef Srník