DAN HOLEŠ TRÉNOVAL V REALU MADRID
Jak už to je skoro zvykem, jako předseda TJ jsem byl málem tím posledním, kdo se dozvěděl o fantastickém zážitku hráče našeho žákovského týmu, Daniela Holeše.
Dan si zatrénoval ve Fotbalové akademii Realu Madrid!
Snem nás, dříve narozených, bylo zahrát si proti Spartě nebo Slávii. Tenkrát, před desítkami let, velké přání malých fotbalistů z malých oddílů. V dnešní době se dají splnit i takovéto sny, jaký vyšel Danielovi.
Samozřejmě, něco to určitě stálo rodinnou kasu. Ale popravdě. Kdo z nás, rodičů, by to svému dítku nedopřál, pokud by se naskytly možnosti a příležitost? Holešovi je měli a řádně to „chytili za pačesy“.
Samozřejmě mi to nedalo a pustil jsem se do přípravy článku s Danielem a jeho tátou Pavlem, jedním z trenérů naší tolik úspěšné fotbalové přípravky.
„Hrát za některý z fotbalových velikánů bylo, je a vždy bude snem každého fotbalisty,“ začal s popisem všeho Pavel. „Některým hráčům se to nakonec podařilo či podaří, a tak vstoupí do historie, i když třeba odehrají za ten který velkoklub jenom pár zápasů. Co ale když se naskytne možnost si zatrénovat ve Španělsku, pod dozorem špičkových trenérů mládeže Realu Madrid a na pár dnů či týdnů se stát součástí nejslavnějšího klubu na světě? Oblékat, i když „jenom“ během tréninků, ten stejný dres, který hrdě nosí takoví fotbalisté, jako Eden Hazard, Sergio Ramos nebo Luka Modrić, a který v minulosti oblékali nejlepší fotbalisté své doby, jako Ferenc Puskas, Alfredo di Stefano, Emilio Butrageňo, Luis Figo, David Beckham, Raúl, Pepé či Cristiano Ronaldo? Kdo by nechtěl? Tak když se naskytla příležitost, možná s trochou obav z neznámého, ale s touhou poznat nejlepší klub světové fotbalové historie z vnitřku, souhlasil Daniel s účastí na tomto projektu.“ rozmluvil se Pavel.
Dobrá. Příležitost se naskytla. Ale jakým způsobem? Našel jsi nabídku na internetu vědomě, nebo to byla náhoda?
Náhody neexistují a nejinak tomu bylo i tentokrát. Všechno začalo v únoru 2018, to jsem byl s kamarádem v Madridu na fotbalovém zápase Bílého Baletu proti San Sebastianu. Tam jsme na sedadlech měli letáčky ve španělštině s nabídkou příměstských kempů pro mladé fotbalisty. Vzal jsem si jeden s sebou, spíše jako zajímavost, než že bych v té době něco víc plánoval. Ale pozdější zmínka o tomto projektu v klubu, hlubší rozhovory s trenéry přípravky o této možnosti a pak celkem usilovné hledání na netu a náznaky uskutečnitelnosti tohoto projektu se najednou v dubnu letošního roku staly natolik výrazné, že po Danielově souhlasu s účastí, jsem bez váhání podal přihlášku, zaplatil zálohu a vybral vhodný termín, ve kterém bychom byli doma a v práci postradatelní.
Jak pak probíhaly přípravy na tento pobyt?
Tak to bylo asi nejlehčí z celého procesu. Real Madrid komunikuje bezvadně, takže ihned po přihlášce na kemp jsme měli jasno, co se od nás bude očekávat, jaké formality zajistit a jaké doklady poslat a hlavně co všechno si s sebou má Daniel vzít. Dostali jsme mailem krásný škrtací seznam všech potřebností, který jsme do puntíku naplnili, něco bylo lepší nakoupit u nás, jako sportovní oblečení, protože chlapec vyrostl z mnoha dříve nakoupených dresů. Něco jsme museli pořídit až v Madridu na místě. No a rodiče si museli najít alternativní zábavu ve Španělsku, takže jsme si naplánovali pár dnů v Andaluzii. Kontakt s potomky během kempu je totiž striktně zakázán, takže proč setrvávat v létě v rozpáleném velkoměstě?
A co cesta? Letadlo či auto?
Sobota 3.8. byla dnem přesunu do Madridu, odlet před polednem z Prahy, pak pár hodin na letišti ve Frankfurtu a navečer přistání v Madridu, přesun na hotel, večeře a na kutě, druhý den odpoledne totiž začíná program.
Dopoledne v neděli se ještě doplnila výbava o pár nezbytností a v pravé španělské poledne (tedy ve 14.30, Španělé holt žijí trošku jinak, v „jiném čase“) se přesouváme metrem do centra města, kde v naší oblíbené tapas restauraci na Gran Via obědváme. Na město nezbývá čas, protože už v 17.00 hodin je nutné být u Santiago Bérnabeu.
Auto pro přesun do Španělska nepřipadalo do úvahy. Časová, fyzická, bezpečnostní a mentální náročnost takové cesty je s přesunem letecky nesrovnatelná. Navíc letadlo vychází i pro 3 osoby výrazně levněji.
No a pak?
Už bez doprovodů rodičů se účastníci tréninkového kempu vydávají za svými povinnostmi dalšího týdne, odjezd autobusů v 17.30 byl na minutu přesný.
Ještě večer jsou všichni vybaveni oficiálními dresy a dalšími pomůckami nezbytnými pro zdárný průběh celého náročného kolotoče tréninků, pak je dovoleno chvíli telefonovat s rodiči a začíná celotýdenní program aktivit. Seznámí se s tréninkovou skupinou, která je rozřazena výkonnostně a podle věku, a pro rozlišení skupin se používá názvu vždy podle některého z aktivních hráčů A-týmu Realu Madrid. Daniel byl zařazen do skupiny „Isco“, spolu s dalšími hráči z celého světa. Namátkou Rusko, Ukrajina, Itálie, Velká Británie, Mexiko, Spojené Státy, Irák, Rumunsko a samozřejmě i Španělsko. Celkem 19 kluků a jedna holka.
V pondělí začíná tréninkový dril, který obnáší 5 hodin fotbalového tréninku denně plus další aktivity teoretického, motivačního a edukačního charakteru. Dorozumívacím jazykem je angličtina, což Danielovi nečiní problém. Náplň prvního dne je zaměřena na osobní disciplínu a rozvoji této hodnoty je podřízen veškerý denní program. V dalších dnech pak ještě hráči vstřebají respekt, týmovou práci, vůdcovství a tvrdou práci. Součástí celého programu je i vyvážená strava připravená s ohledem na nadměrný výdej energie během dne i specifické potřeby jednotlivých hráčů, jídlo je pětkrát denně a je dost nutričně bohaté, kromě masa, ryb, těstovin, zeleniny a spousty ovoce nechybí ani na první pohled nezdravá strava, jako moučníky nebo hranolky, ale s ohledem na extrémní fyzickou zátěž je zřejmé, že nikdo z účastníků na kempu z toho nepřibere. Kontakt s rodinou, přáteli a kamarády je omezen pouze na večerní hodiny, zhruba hodinu denně, jinak jsou veškeré mobily bezpečně uschovány a účastníci k nim nemají během dne přístup.
Velice kvalitní je zázemí celého kempu, protože ubytování, tréninky, veškerý program probíhá na univerzitním kampusu kousek za Madridem. Ubytování je v jednolůžkových pokojích se soukromou toaletou a koupelnou, hotelová část kampusu je uprostřed veškerého dění denního programu, pouze některá fotbalová hřiště jsou umístěna asi 5 minut jízdy autobusem od ubytování.
Ve čtvrtek je program ozvláštněn společnou návštěvou stadionu Santiago Bérnabeu v centru Madridu a v pátek pak tréninky a závěrečný turnaj týmů probíhají v oficiálním tréninkovém středisku A-týmu Realu Madrid, tzv. Real Madrid City v městečku Valdebebas.
V pátek večer opožděný telefon rodičům a dohodnutí setkání druhý den dopoledne, nějaká výměna kontaktů s kamarády na instagram, facebook a jiné, poslední noc v kampusu.
V sobotu se setkáváme znovu na stejném místě nedaleko stadionu, po opravdu důkladném zjištění mé totožnosti je Daniel odevzdán zpět. Obtěžkán všemi obdrženými novými věcmi, všemi nutnými i nepotřebnými věcmi, které si s sebou vzal, ale hlavně spoustou zážitků a nových zkušeností se přesunuje na hotel, a pak už nalehko do víru svého nejoblíbenějšího velkoměsta, vychutnat si půl dne v Madridu před brzkým ranním odletem domů.
No teda. Tak to je „bomba“, co všechno Dan zažil.
To současné povídání je s Tebou Pavle, otcem. Ale co Dan, jak ten to všechno zpětně vidí? Jaké má vzpomínky?
Jenom ty nejlepší. Real Madrid je, tedy hned po Sokolu Těšov-Újezdec, můj nejoblíbenější tým, takže moct se oficiálně obléci do jejich dresu je nepopsatelně nádherný zážitek. Mohl jsem být ten týden součástí úplného vrcholu fotbalového světa a každodenně se učit a prožívat hodnoty Madridismu, což je daleko více než jenom fandění nebo souznění s týmem.
Dále mě zaujalo parádní zpracování celého programu, jídlem a jeho vynikající kvalitou počínaje, přes luxusní ubytování v plně vybavených samostatných pokojích, skvěle připravené tréninky vedené klubovými trenéry, kamarádské vedoucí týmů, až po perfektně zajištěnou autobusovou dopravu mezi ubytováním, sportovišti a centrem města.
Promíchání národností v týmech a skupinách mi umožnilo zjistit, že moje angličtina je na dostatečně slušné úrovni, za což jsem rád. Také jsem se seznámil s kluky z různých koutů světa, dozvěděl jsem se něco o Kurdistánu od kamarádů ze severního Iráku, Audrie – Kaliforňanka sice „excelovala“ v zeměpisných znalostech, ale jinak byla fajn, třeba mi vysvětlovala rozdíly v různých druzích mořských plodů, které jsme měli k jídlu, Nicolas ze Španělska uměl výborně anglicky a musel chudák překládat zbylým Španělům. A pak Marcus z jiné skupiny, ale moc zajímavý Afričan, plynně ovládal 17 jazyků. Česky ale neuměl.
Večer jsme chodili spát velmi brzy a vstávali jsme chvíli po rozbřesku v 8 ráno.
Akorát pitný režim se skládal v průběhu dne z vody, vody a zase jenom vody. Na chodbě před pokojem jsem sice měl automat na Coca-Colu, ale neměl jsem ani Euro, které bych do toho hodil, protože spolu s mobilem nám schovali v sejfech i veškeré peníze.
A chci poděkovat strýcovi Mirkovi, že taťku donutil všechno kolem zjistit, zajistit a zorganizovat. Rodičům, ale i jemu vděčím za to, že jsem mohl tento skvělý tréninkový kemp absolvovat.
Jak jsi to Dane zvládl, celý týden bez mobilu?
Ale celkem v pohodě, v podstatě každý večer nám na nějaký čas mobily dávali, zhruba na hodinu až dvě, takže jsem měl dost času zavolat rodině a sdělit jim zážitky z celého dne. Navíc zůstalo i trochu času na krátké paření, takže úplně bez mobilu jsem nebyl. Akorát v noci jsem neměl přehled o čase, protože jediné hodinky jsem tam měl ty v mobilu, takže když jsem se nad ránem někdy probudil do tmy, tak jsem neměl ponětí, jestli je půlnoc nebo půl sedmé ráno. A také fotky s kamarády jsme si nemohli udělat na svá zařízení. Ale oficiální fotografové byli celou dobu s námi a udělali nám spoustu hezkých fotek, které jsme si pak mohli stáhnout z webu.
No tak sem s nimi. FOTO
-josr-