Červnové úspěchy korunovaly náročný závěr sezóny naší přípravky
Když jsme na začátku června analyzovali měsíční program, bylo nám jasné, že tento měsíc prověří nejen naše svěřence, ale i nás trenéry a všechny rodiče hráčů.
Jednak nám zůstaly k odehrání poslední dva zápasy celosezónní soutěže, a to s nejtěžšími soupeři a také, co víkend, to turnaj.
Jak už jsme psali, první prestižní turnaj jsme na Lapači vyhráli, ale tím tato jízda teprve začala.
Hned další víkend jsme mladší přípravku přihlásili na velmi těžký turnaj do Veselí nad Moravou, kde jsme strávili skoro celou neděli. Program turnaje byl nesmírně náročný nejen kvalitou přihlášených týmů, o jejichž síle jsme neměli doposud žádné informace, ale hlavně svou délkou. První zápas jsme hráli v 9.45, poslední (devátý) pak až v 16.00 hodin. Pro nás bylo znatelným oslabením i nutnost postrádat několik hráčů základní sestavy, kteří v tom samém čase absolvovali slavnost prvního svatého přijímání. Oslabeni o tyto borce i pár marodů jsme nakonec skončili na relativně hezkém pátém místě, ale více než výsledek nás těšil zápal a odhodlání, s jakým se nejmladší fotbalisté pustili do zápasů, a jejich výkon se s ubíhajícím časem dokonce zlepšoval. To, že se malí kluci a holka udrželi v koncentraci, bylo podstatnější než skutečnost, že nám o jednu výhru unikla placka.
S náhradní trenérskou sestavou se pak hned další týden sešla starší přípravka (tedy v podstatě ta mladší doplněná o 3 hráče, kteří věkově spadají do kategorie starší) v Nezdenicích. Absolutorium náleží Romanu Fojtáchovi a Michalu Dostálkovi za to, jak tento turnaj koučovali a že nakonec dovezli zlatý pohár do Újezdce. Po relativně vyrovnaných bojích v základní skupině náš tým vyhrál zápas o postup do finále s domácím družstvem, ve finále pak narazil na favorita turnaje, Bojkovice, které nakonec porazil 2:0.
A už nás čekal poslední víkend nabitý fotbalem. V rámci oslav 100 let Sokola jsme doma v kategorii U10 narazili na tým Bojkovic. Vy, kdo jste se přišli v hojném počtu podívat, jistě uznáte, že tento zápas měl vysokou fotbalovou úroveň a byl to boj o každý míč se spoustou nádherných fotbalových momentů na obou stranách. Nakonec jsme byli v tomto velmi vyrovnaném zápase šťastnějším družstvem a z tohoto měření sil jsme vyšli vítězně. Poklona a poděkování patří také Bojkovicím, kteří předváděli velmi kvalitní hru a určitě nebyli v tomto zápase horším týmem.
Děkujeme vám, divákům, za podporu v průběhu sobotního zápasu a za slušné povzbuzování. Děcka už vám po zápase poděkovaly plácnutím rukou, tímto se přidáváme také my, trenéři.
Hned v neděli ráno jsem se dostavili do Nedakonic na poslední fotbalový turnaj této sezóny. Bohužel, už započaté prázdniny na jedné straně, marodka na druhé straně způsobily, že jsme měli velký problém poskládat sestavu. Až do pozdních večerních hodin jsme jednali o tom, zda a jak vůbec tento turnaj odehrajeme. Formát turnaje byl sestaven tak, že se hrály obě kategorie přípravek ve svých soutěžích současně. Díky porozumění organizátorů jsme nakonec naši mladší přípravku mohli nasadit do obou pavouků, protože nám bylo umožněno odehrát nejdříve zápasy turnaje mladší přípravky a poté, už s vědomím vítězství v jedné z kategorií, ti samí hráči odehráli i turnaj starších, kde jsme nakonec skončili na druhém místě. Zvláště zápasy proti starším kamarádům z jiných týmů prověřily kvalitu přípravy našich malých fotbalistů. Nádherný a bojovný výkon celého dne završil nejen celý nadmíru úspěšný červen, ale celou fotbalovou sezónu 2018/19. To, že jsme poslední zápas prohráli 1:3, nesnižuje dojem a kvalitu hry, protože únava už se opravdu nedala nahradit bojovností a nasazením.
Děkujeme za veškerou snahu všem našim svěřencům, děkujeme rodičům za podporu a pomoc, kterou jsme cítili v celém průběhu sezóny.
Těšíme se zase na společnou práci po zaslouženém odpočinku před koncem prázdnin.
Tomáš, Pavel, Milada a Mirek
Za celé vedení naší TJ děkuji všem z přípravky - hráčům, trenérům i rodičům - za vzornou reprezentaci našeho klubu a zároveň blahopřeji ke všem úspěchům. Sám jsem několik let u mládeže působil a tak moc dobře vím, co práce s mládeží přináší za starosti.
Proto ještě jednou všem velký dík a doufám, že i v dalším ročníku nikoho z mladých (ale ani nikoho, kdo se o ně stará) elán neopustí a všichni budou mít stále chuť do hry a trénování a že snad za pár let někdo z nich naskočí i do týmu dospělých.
Josef Srník, předseda TJ